Sportovně střelecký klub Manušice

Aneta Brabcová, Klára Bartošová, Zuzana Šostková a Gabriela Vognarová jsou momentálně v Manušicích na soustředění.

Foto: Stanislav Stupka

Olympijské úspěchy českých závodníků mohou nadějné sportovce motivovat k ještě většímu úsilí v tréninku. A týká se to především střelců, kteří opět v Pekingu září (jmenovitě Kateřina Emmons a David Kostelecký).
V současné době probíhá v Manušicích soustředění střelců a střelkyň, které nejsou bez šancí se jednou na olympiádu podívat. Patří mezi ně například Gabriela Vognarová, Zuzana Šostková, Aneta Brabcová a Klára Bartošová.

Jak vnímáte soustředění, které právě probíhá zde v Manušicích?
Gabriela Vognarová: Jsem ráda, že nám trenéři hodně radí v tom, co nám nejde. Dobré je také, že si zde můžeme vyzkoušet proces závodů, který je v tréninku navozován.
Zuzana Šostková: Soustředění mi nyní přijde velice vhod, protože jsem měla v červnu delší pauzu. Mám tu možnost dopilovat to, co mi nejde. Jezdím do Manušic často. A protože je tu dobrá parta lidí, tak se mi tu líbí. Jen škoda, že zde nemáme více trenérů. Jeden trenér má totiž na starost poměrně hodně svěřenců. Nemá to vyloženě negativní vliv, ale trenér se tudíž nemůže plně věnovat jednomu člověku.
Aneta Brabcová: Těšila jsem se sem, až si zase zastřílím, protože jsem teď měla 14 dní dovolenou. Soustředím se tu hlavně na objem střelby.
Klára Bartošová: Já se hlavně těším na to, že si mohu potrénovat všechny střelecké polohy. A také mohu své problémy probrat s více trenéry.

Jak se vám letos zatím střelecky daří a jakého dosavadního úspěchu si vážíte?
Gabriela: Největším úspěchem je pro mne zařazení do reprezentace. Myslím, že se do ní dostala díky dlouhodobě vyrovnaným výsledkům. Na posledním Mistrovství republiky v malorážce jsem byla pátá ve standardu a druhá vleže. Na mistrovství ve střelbě ze vzduchových zbraní to bylo také páté místo. V mezinárodních závodech mě zatím finále míjí. Nejblíže jsem mu byla asi v Plzni, kde mi účast mezi nejlepšími unikla o jediný bod.
Zuzana: Minulý rok se konala v Thajsku světová univerziáda, kde jsme ve družstvech získali zlato. To je pro mne zatím asi největším úspěchem. Co se týče letošních výsledků, v březnu jsem získala bronz na Mistrovství ČR ve střelbě ze vzduchových zbraní.
Aneta: Letos jsem se zúčastnila dvou Mistrovství Evropy, takže si nemohu stěžovat. Mým největším dosavadním úspěchem je 2. místo na olympijských nadějích v Plzni, což je největší juniorský závod v Čechách.
Klára: Dostala jsem se do finále Českého poháru, což má větší váhu než Mistrovství republiky. Také mě hodně potěšilo, že jsem si letos mohla ozkoušet atmosféru ME. Za svůj největší úspěch vždy považuji, když se mi podaří překonat osobní rekord.

Jaký je váš sen či cíl?
Gabriela: Nejbližším cílem je dostat se na mistrovství Evropy ve střelbě vzduchovkou. Mým velkým snem je jinak Olympiáda.
Zuzana: Chtěla bych se nominovat na říjnové akademické mistrovství světa v Pekingu, kde se shodou okolností bude střílet na olympijské střelnici. Dalšími cíli budou příští rok dvě mistrovství Evropy ve střelbě z kulových a vzduchových zbraní. Výhledově je určitě mým snem, tak jako asi u každého sportovce, účastnit se Olympijských her.
Aneta: Nejbližším cílem je ME. A později určitě olympiáda.
Klára: V příštím roce bych se ráda zúčastnila univerziády v Bělehradě. Tento závod probíhá formou olympiády.

Je pro vás střelba hlavní prioritou?
Gabriela: Dříve jsem hrála softbal, ale musela jsem toho nechat, protože mi střelba, které jsem vždy dávala přednost, zabírala hodně času. Kvůli tréninkovým plánům mi i ve škole vycházejí vstříc.
Zuzana: Kromě střelby a studia na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mi už moc času nezbývá. Ale když si ho přece jen najdu, tak si ráda zaplavu nebo zajdu na aerobic. V poslední době mě hodně baví také spinning.
Aneta: Nic jiného než střelbu vlastně nestíhám.I když je pravda, že střelba je pro mě i určitý způsob odreagování.
Klára: Střelba je u mě na prvním místě. S tím souvisel i výběr vysoké školy, takže jdu do Plzně, kde jsou velmi dobré podmínky na střelbu, abych mohla odpoledne trávit na střelnici.

Jak jste se vlastně dostaly ke střelbě?
Gabriela: Ke střelbě mě přivedl děda, který se jí dříve aktivně věnoval. Na střelbě samotné mě láká její odlišnost od jiných sportů. Zajímavý je důraz na vyrovnanost a klid sportovce před dobrým výkonem, což sebou nese i určitý duševní posun.
Zuzana: Ke střelbě jsem se dostala tak trochu náhodou přes maminku, která se s mým současným trenérem už tehdy znala. Ten jí nabídl, že bych mohla střelbu vyzkoušet. S bratrem jsme pak chodili právě do Manušic a mě to začalo bavit. Pokud se dostanu na mezinárodní závody, tak mě baví i cestování ve spojitosti s jazyky. Velice přitažlivá na střelbě je přesnost. Ve finále mezi nejlepšími osmi záleží opravdu na každé desetině.
Aneta: Taťka dříve střílel. Mě to také chytlo, když jsem byla malá a už jsem u toho zůstala.
Klára: Ke střelbě jsem se dostala přes otce, který se mi stále hodně věnuje.

Hodnocení trenéra

Jak hodnotí jednotlivé střelkyně, kterým je věnován dnešní hlavní článek, trenér Karel Brabec?

Klára Bartošová (19 let) – „Její příští sezona bude problematická, protože přechází z juniorské kategorie do kategorie ženské, kde je v naší republice dost velká tlačenice. Tam bude muset na sobě opravdu makat. Ale šanci má, protože je to bojovnice.“

Aneta Brabcová (15 let) – „Aneta se bude ještě čtyři pět let pohybovat v juniorské kategorii. Ale na svůj věk už má dost zkušeností, vždyť už se dostala ve třinácti letech na ME dospělých. Když bude na sobě hodně makat, tak ta šance na úspěch je dost velká.“

Zuzana Šostková (24 let) – „Zuzana vlastně byla náhradnicí, co se týče olympiády. Reprezentantky Pavla Kalná a možná i Kateřina Emmons plánují rodinu, takže by Zuzana mohla místo po některé z nich získat.“

Gabriela Vognarová (15 let)– „Gabka je teď prvním rokem v reprezentaci, kam se dostala díky dobrým výsledkům v minulém roce. Když se konají mezinárodní závody u nás, tak střílí na slušné úrovni, ale zatím nemá moc zkušeností, když se vyjede někam ven.“